Kalibrací se obecně myslí činnost spojená s ověřením přesnosti měřícího zařízení. V prvé řadě
musí být kalibrována elektronická část ultrazvukového zařízení, aby byla jistota, že zařízení pracuje správně.
Tato operace se zpravidla provádí i u výrobce.
Další formou kalibrace je tzv. uživatelská
kalibrace, kterou provádí obsluha přístroje a jde v podstatě o ověření správné funkce nastavovacích prvků a
zobrazení. Sem patří např. ověření linearity časové základny, zobrazitelného dynamického rozsahu v dB a
pod. Tato činnost se provádí opakovaně v delších časových intervalech a jejím účelem je zjistit, jestli
zkušební systém pracuje správně a nenastaly žádné změny vyžadují opravu u výrobce zařízení. Kalibrace se
provádí zpravidla pomocí měrek, např. K1, IIW, ASME, atd. pomocí postupů uvedenými
v normách. Poslední formou kalibrace je nastavení konfigurace zkušebního systému, který je právě vyžadován pro
danou aplikaci ultrazvukového zkušení. Tuto činnost vykonává obsluha před vlastní zkouškou a někdy i v době
zkoušky. V podstatě jde o nastavení zkušební citlivosti, nastavení rozsahu časové základny, ověření úhlu a
bodu výstupu ultrazvukového svazku. Kalibrace se provádí opět pomocí měrek obsahujících umělé defekty, přičemž
postup je závislý na konkrétní zkušební úloze a vždy je opsán ve zkušebním postupu, či
instrukci.
Měrky Pro měrky používané v ultrazvukové
defektoskopii platí zásada, že mají být vyhotoveny z materiálů stejných akustických vlastností jako
zkoušený materiál. Protože ocel je nejčastějším konstrukčním materiálem, v praxi je možno se setkat
výlučně s měrkami vyrobenými z feritické oceli. V závislosti na účelu použití mají měrky různý tvar, různou
velikost a různé umělé defekty. Umělé defekty by měly být napodobeninou reálných defektů, avšak tuto podmínku
mnohdy není jednoduché splnit. Ve většině případů mají umělé defekty tvar bočních válcových vývrtů nebo vývrtů
s plochým dnem, případně drážek pravoúhlého průřezu. Tyto umělé defekty jsou lepšími reflektory ultrazvukových
vln jako reálné materiálové defekty, a tak dávají větší odrazová echa než reálné vady podobných rozměrů.
Výroba měrek s „realistickými“ defekty by byla velmi drahá, proto může ultrazvukař v praxi
udělat jen více méně kvalifikovaný odhad skutečných rozměrů reálné vady.
Popis: Měrka K1 je určena pro kalibraci rozsahu časové základny sond
podélných a příčných vln, ověření bodu výstupu a úhlu lomu
úhlových sond. Dále je určena pro ověření citlivosti podélných a
příčných vln, rozlišovací schopnosti přímých sond a kontrolu
horizontální linearity přístroje.
Základní rozměry: 300 x 100 x 25 mm, rádius: R100
Boční vývrty: ∅50 a ∅1.5 mm
Popis: Měrka K2 je určena pro kalibraci rozsahu časové
základny sond podélných a příčných vln, ověření bodu výstupu a
úhlu lomu úhlových sond. Dále je určena pro ověření citlivosti
podélných a příčných vln.
Základní rozměry: 75 mm, R25, R50, tl. 12.5 nebo 25 mm
Boční vývrt: ∅5 mm
