Ruční magnety/ jha
využívají způsob magnetování, při kterém se na koncích nebo alespoň na časti zkoušeného předmětu
vytvářejí magnetické póly a to trvale nebo jen určitou dobu. Při tomto způsobu magnetování můžeme na
zkoušeném předmětu indikovat příčné vady, případně vady s příčnou orientací.
Pólové magnetování jhem - zkoušený předmět nebo jeho část
je umístěna mezi póly jha a stávají se součástí magnetického obvodu. Magnetické pole prochází od jednoho
pólu k druhému, předmět je magnetován podélně čímž jsou zjistitelné příčné trhliny. Při tomto
způsobu magnetování nedochází k poškození zkoušeného povrchu opaly.
Mobilní magnetizační
zdroje jsou transformátory, umožňující transformovat síťové napětí na hodnoty 4 až 10 V, využívají
střídavý proud 50 Hz. Proudy, které je možno odebrat ze sekundárního vynutí se pohybují řádově od 1000
do 10000 A. Magnetovací proud je veden ze zdroje silovými kabely na magnetizační hroty nebo
magnetické elektrody, které se přikládají na zkoušený povrch.
Proudové zdroje umožňují vyvolat cirkulární magnetické pole průchodem proudu
zkoušeným předmětem. V případě náhrady magnetizačních elektrody pomocným vodičem, umožňuje
cirkulární magnetování prstencových nebo trubkových předmětů, případně vnitřních ploch vývrtů.
Proudové zdroje umožňují také magnetová pomocí magnetizační cívky, případně ovinutím kabelů okolo
Ultrafialové lampy se používají na odhalování a
detekci vad při použití fluorescenčních detekčních prostředků. Standardně
se používá intenzita UV světla na povrch zkoušené součásti minimálně
5 W/m2. Pro buzení fluorescence se používají len ultrafialové
lampy s vlnovou délkou 320 až 400 nm.
Tyto přístroje bývají
také označovány jako horizontální defektoskopy. Jsou to zařízení
určená pro sériovou kontrolu, umožňující samostatné použití
cirkulární i pólové magnetizace nebo magnetování oběma způsoby
současně ( kombinované magnetování ). Zkoušený předmět je při
zkoušce upnut mezi upínacími hlavicemi, které bývají zároveň
magnetizačními póly. Přístroje jsou také doplněny čerpadlem pro
oběh detekční kapaliny, vanou zachycující kapalinu stékající po
zkoušeném předmětu, pneumatickým nebo elektromotorickým
upínáním, otáčením pro možnost pozorovaní indikací a regulací
intenzity magnetického pole.
Magnetické
suspenze ve kterých jsou obsaženy
magnetické částice pro detekci
povrchových vad jsou obsaženy
v uzavřených nádobách -
sprejích. Suspenze může obsahovat
fluorescenční magnetické detekční
média nebo jen černé magnetické
prášky. Fluorescenční suspenze
zpravidla poskytují vyšší
citlivost než média
s barevným kontrastem
v důsledku vyššího kontrastu
mezi bílým pozadím
a fluorescenční indikací.
Citlivost fluorescenční metody
však bude klesat úměrně s
vzrůstající drsnosti povrchu, na
kterém se zachycují magnetické
částice, což může způsobit
nežádoucí fluorescenční
pozadí.
Magnetické
suché
prášky
se
požívají
pro
detekci
povrchových
a
těsně
podpovrchových
vad.
Prášky
se
dělí
podle
velikosti
zrna
a
barvy
(
šedý,
černý,
červenohnědý,
fluorescenční
).
Vyhodnocování
se
provádí
ve
viditelném
světle
resp.
UV
světle.
Fluorescenční
prášky
jsou
obecně
citlivější.
Citlivost
fluorescenční
metody
však
bude
klesat
úměrně
s
vzrůstající
drsnosti
povrchu,
na
kterém
se
zachycují
magnetické
částice,
což
může
způsobit
nežádoucí
fluorescenční
pozadí
.
Demagnetizační
cívky se používají
k odstranění
zbytkového
magnetismu ze
součástí
zkoušených
magnetickou
metodou práškovou,
případně
zmagnetovaných jinými
zdrojem
magnetického pole.
Magnetické pole
cívek je střídavé,
frekvence proudu
mění svůj směr
tedy protažením a
následným
vzdalováním
demagnetovaného
předmětu od středu
cívky klesá
intenzita
magnetického pole
po exponenciální
křivce téměř
k nule. Takto
provedená
demagnetizace
většinou
dostačuje.
Měrky
se používají
na ověření
citlivosti
zkušebního
systému (
magnetické
zkoušky,
citlivosti
magnetického
prášků, směr
magnetického
pole ). Mezi
nejpoužívanější
patří: klínová
měrka, měrka
podle prof.
Bertholda,
měrka MTU č.
3;
sedimentační
ASTM baňka;
Ketos –
ring a
pod.
